Panují názory, že za exotickými rostlinami se můžeme tak maximálně vydat na zahraniční dovolenou, ale u nás doma se pěstovat nedají. Přitom i naše domácí zahrádka může mít exotický nádech. Samozřejmě by si exotické zahradní rostliny měli pořizovat spíše ti zkušenější zahrádkáři, ale v menším množství si klidně mohou exotiku vyzkoušet i méně zkušení. Rostliny, které na následujících řádcích popíšeme sice patří mezi exotické, nicméně nejsou choulostivé na přírodní podmínky. Některé dokonce vyžadují méně péče, než u nás běžně pěstované rostliny. Zapotřebí je vybrat hlavně vhodné stanoviště a zavčasu jim zajistit přezimování. Vhodnost exotických rostlin na naší zahradu určuje hlavně teplota a odolnost nadzemních i podzemních částí rostliny proti zimnímu chladu a vlhku. Pro rostliny je velice důležitým faktorem, jestli rostou v květináči nebo v zemi. V květináči jsou rostliny pro mráz poměrně snadnou kořistí, protože kořenový bal může promrznout skrz naskrz. Naopak v zahradě jsou kořeny obklopeny porostlou půdou, jež působí vhodně proti teplotním výkyvům. Výhodnější tedy rozhodně bude zasadit rostlinu do země.

Při vyhledávání vhodného stanoviště pro exotické rostliny bychom se neměli radit pouze s teploměrem, protože důležitá jsou i jiná specifika podnebí, jakými jsou vítr, stín a déšť. Slunná místa by se na první pohled mohla zdát jako ideální místo, nicméně to nemusí být pravda. V létě sice slunce rostliny přivítají, ale zimní slunce může být pro exotické rostliny poměrně nebezpečné. Rostliny v zimě potřebují určitou klidovou fázi, během níž šetří síly, avšak teplé sluneční paprsky je z klidu vyrušují a signalizují rostlinám, že je čas opětovně vyrašit. Pokud by se pupeny nalily předčasně, mráz by je mohl později poškodit. Ideální jsou v tomto případě stanoviště se západní či východní orientací, protože dokážou ochránit rostlinu před nízko stojícím zimním sluncem. Nepříjemným efektem pro exotické rostliny může být chladný vítr. Exotické rostliny před ním mohou ochránit stromy na hranici zahrady, vyšší ploty nebo zdi. Vlhkost sice zavlaží rostliny, ale pro větve a stálezelené listy to znamená dodatečné ochlazení, a proto je výhodnější mírně zastřešené stanoviště. Pokud by pak déšť zmrznul na větvích či listech, vytvořily by se krystaly, jež poté poškozují tkáně. Sníh škodí až ve chvíli, kdy ztvrdne nebo se na rostlině hromadí. Pokud by se příliš hromadil, je lepší ho setřást alespoň občas. Určitě se musí také zohlednit, do jaké půdy hodláte rostlinu zasadit.

V naší zahradě si klidně můžeme pěstovat dokonce i palmy. Některé palmy jsou poměrně dobře mrazuvzdorné, protože určité druhy rostou i v horských oblastech, kde v zimě bývá dlouho sníh. Pozor si ovšem v případě palem musíme dávat na zimní období vlhka. Palmě se nesmí poškodit její vrcholek, z něhož rostou staré i nové listy, jelikož se jedná o jediný vegetační bod, který umožňuje nový růst. Jakmile by se tento vegetační bod poškodil, palma by pomalu odumřela. Poškození může způsobit vlhkost ve spojení s chladem, protože jak již bylo zmíněno, ledové krystalky poškozují tkáň listů. U vysazených palem je proto nutné dbát na to, aby se k vrcholku kmene příliš nedostala vlhkost. Existují samozřejmě různé možnosti, jak se dají palmy před vlhkostí ochránit. Stanoviště by mělo být osluněné a teplé. Zároveň by se místo pro palmu mělo v zimě postarat o ochranu před srážkami. Vhodná je stříška. Jako ochrana proti vlhkosti může posloužit i nadstavba. V letním období pak palmy potřebují dostatečný přísun vody, protože by bez ní příliš nerostly. Mezi zajímavé palmy použitelné v našem prostředí patří žumara nízká, chilská palma či sabal menší.

Banánovníky patří mezi typický symbol tropické zahrady. My ovšem nepotřebujeme ty známé jedlé banánovníky, protože potřebujeme druhy, které dokážou vytrpět i mráz. Tento druh pochází z Asie a díky nim získá naše zahrada opravdu exotický ráz. Čím silnější kořeny máme v době sadby, tím je větší šance, že se rostlina ujme. Rostliny mladší tří roků by se měly pěstovat v květináči a přes zimu přechovávat v domě. Banánovníky mají masité kořeny, které v trvale vlhkém prostředí hnijí. Pro vhodný růst je tedy vhodná štěrkopísčitá humózní půda. Stanoviště by se mělo nacházet v polostínu, protože měkké listy by se na příliš ostrém slunečním svitu mohly spálit. Vyhnout bychom se měli i větrným oblastem, protože zde by se listy mohly silně potrhat. Na banány z rostlin rodu musa si asi musíme nechat zajít chuť, protože tyto rostliny sice občas při venkovním pěstování vykvetou, ale málokdy vytvoří plody. U nás je navíc vegetační doba nutná k dozrání plodů příliš krátká. Banánovníky by v zimě úplně bez ochrany neměly šanci přežít. Při začátku období mrazů se musí rostliny zastřihnout a kolem nich postavit konstrukci z pletiva, kterou volně vyplníme slámou a překryjeme lýkovou rohoží nebo fólií. Díky tomu by měla být odvedena většina srážek a rostliny se tím ochrání před vlhkostí. Ochranná konstrukce se zpravidla odstraňuje jakmile přejde nebezpečí mrazivého počasí.

Na zahradě se dají pěstovat i kaktusy a jiné sukulentní rostliny. Jelikož tyto rostliny přežívají v pouštních oblastech, kde ve dne bývá horko a v noci velká zima, dokážou si poradit i s naším podnebím. Kaktusy navíc nepotřebují příliš místa, takže si klidně můžete vytvořit malý koutek s těmito rostlinami na své zahrádce. Ideálním řešením při pěstování kaktusů se jeví vyvýšený záhonek. Ten usnadňuje péči o rostliny, protože se díky němu nemusíte neustále ohýbat k malým rostlinkám. Kaktusy mají určité nároky na půdu, takže se doporučuje je zasazovat do substrátu pro kaktusy. Nutné bude také zakomponovat určitou ochranu před obávanými zimními srážkami. Kaktusy a sukulenty se mohou pěstovat stejně dobře na záhonech ve svahu či v pařeništi. Nejlepší doba pro vysazení je od května do července. Rozhodně bychom neměli rostliny sázet na podzim. Záhon s kaktusy by měl obsahovat i kameny, díky nimž se chrání před větrem.

Toužíte-li mít doma vlastní vypěstované exotické ovoce, pak ani zde nemáte úplně smůlu. Do jisté míry máte ve svých rukách, jestli bude sklizeň dobrá nebo ne. Zčásti na tom samo sebou má podíl počasí. Jestli bude předjaří vlahé, můžou ovocné stromy bohatě vykvést, následně je opyluje hmyz a objeví se mnoho plodů. V chladných letech se pak na příliš plodů těšit nemůžeme. Stáří rostliny rozhoduje o tom, jak bude sklizeň bohatá. Vhodně se musí vybrat i stanoviště, aby mohly plody lépe dozrát. Důležitý je i výběr dobré půdy. Škodit může vítr, který ochlazuje rostliny a větší ovoce může i utrhnout. Z toho důvodu by se mělo zvolit závětrné stanoviště. Dalším nepříznivým faktorem jsou zvířata. Třeba takové vosy si rády pochutnávají na fících, zatímco ptákům se zamlouvá kaki se svou oranžovou barvou. Ovocné stromy potřebují správné hnojení. Mezi ovocné stromy vhodné k pěstování venku patří fejchoa, hrušně hruškolisté, cicimek datlový, muďoul, morušovník, fíkovník smokvoň či citronečník.

Pořídit si samozřejmě můžete i krásně vypadající kvetoucí stromy. Mezi ty exotické, jež by se u nás daly pěstovat, patří paulovnie pístnatá, liliovník tulioánokvětvětý, chitalpa, katalpa trubačovitá, davidie, halézie, sturač, modroplod či klokoč.