O tom, že malování není práce, po které by především mužské srdce prahlo, se asi přít nebudeme. Nechci se dotknout těch ( předpokládám, že budou v menšině ), pro které je úprava stěn výmalbou příjemnou činností a koníčkem, ale šplíchance barvy v obličeji, skvrny na nezakrytých místech ( tam je jich dle známých Murphyho zákonů nejvíce ), náročná příprava a ještě náročnější úklid nečiní z této práce zrovna vyhledávanou činnost.
A co když dojde při malování na nutnost vytvoření rovného přechodu mezi dvěma barvami na stěně, vymezení rámečku nebo pruhů, zakrytí zásuvek a parapetů nebo dosáhnutí rovného okraje silikonového tmelu ve spáře? Řešením je krepová maskovací páska. Stačí ji z jedné strany nalepit, přemalovat a následně odlepit. Jenže ono vše není tak jednoduché, proto abyste při odlepování nestrhli i podkladovou barvu, tak je dobré dodržet správný pracovní postup.
Nejčastěji se setkáte s krycí páskou žluté barvy. Nečekejte ale, že jsou všechny pásky stejné. Liší se nejen šířkou, ale i dobou, po které je lze bez problémů strhnout ze stěny nebo z jiného podkladu. Když se nebudete řídit pokyny výrobce a necháte pásku nalepenu tři dny, tak ji s největší pravděpodobností budete sundavat velice obtížně a ještě po ní zůstanou stopy ničící vaši předešlou práci.
Na trhu jsou k mání i pásky jiných typů a barev, ovšem v domácnosti upotřebíte kromě zmíněné žluté ještě pásku růžovou. Je ale zbytečné ji používat na vše, levná žlutá vám bohatě postačí pro zakrytí vypínačů, linolea nebo parapetů. Na zeď k vytvoření dnes tak moderních barevných pruhů se doporučuje právě páska růžová.
Jednotlivé pásky mají různou šířku, ovšem zde je výběr čistě individuální záležitostí. Záleží, komu co při jaké práci vyhovuje a kterou šířku potřebuje. Například k zakrytí vypínačů spíše využijete užší provedení.
Maskovací pásku musíte lepit na soudržný podklad, jinak nebude držet a při odlepování seberete i část spodního nátěru. Abyste předešli takovým nepříjemnostem, tak zkuste nejprve pásku nalepit a odtrhnout v místech, kde nebudou tolik viditelné případné nerovnosti, například někde u země. Když strhnete spodní nátěr, tak vám nezbyde než zakoupit pásku (například tu růžovou ) s jemnějším lepidlem, díky kterému se tolik nepřilepí k povrchu, ale svůj účel splní. Upozorňuji, že s největšími problémy tohoto rázu se setkáte právě při malování stěn a někdy i při lakování dřeva. Při výmalbě zdí není od věci omítku zpevnit penetrací. Dosáhnete přilnutí malby k podkladu a páska ji při odtrhávání nevezme s sebou. Jakmile vám uschne penetrace, můžete začít s první barvou. Pozor! Než budete chtít lepit pásku pro přechod na barvu druhou, tak ta první musí bezpodmínečně vytvrdnout. Řídit se můžete údajem na plechovce, ale všeobecně platí, že osych přes noc by mohl stačit, ovšem větší jistotu získáte, když počkáte déle. Určitě není třeba ono čekání nějak přehánět, protože dokonale vytvrzená barva je až za cca tři týdny a po dlouhou dobu přilepená páska vám dozajista přivodí veliké problémy.
Raději zapomeňte na rýsování čar po zdi před nalepením pásky. Když tužku nepřekryjete nebo jen přemalujete světlým barevným odstínem, tak čáru „ zviditelníte“. Nevěřili byste, jak si jí hodně všimnete, neboť o ní víte a může vám zkazit celý „barevný“ dojem. Vhodnější je použít nataženou nit nebo čáru vytyčit laserovým měřidlem a až potom lepit. Upozorňuji, že tato „ předměřovací“ činnost není vždy nutná, protože růžová páska je tak přesně rovná, že stačí určit dva body a můžete pásku natáhnout. Nebo když si na rovné natažení nevěříte, zkuste udělat tečky po metru a pásku dát kousek pod ně, aby je barva překryla. Pravdou ale je, že si s nějakou dokonale přesnou rovností čáry nemusíte dělat mnoho starostí, protože ve velkém prostoru nebývá moc vidět, zda je linka nakřivo nebo není. Pečlivosti je naopak třeba, když budete malovat několik pruhů vedle sebe. Pak jedním pohledem ihned poznáte, že jeden je křivý a nesedí.
Pásku nalepujte tak, že ji nejprve přichyťte na jednom okraji a přejeďte po ní prstem aby přilnula. Druhý okraj raději přizvedněte, aby se páska ke zdivu přichytila co možná nejmenší plochou. Podstatně lépe se potom strhává. Pravé úhly řeště raději s pomocí vodováhy. Praváci by měli lepit zleva doprava, leváci opačně. Při svislém lepení postupujte odshora dolů. Stačí nahoře pásku přilepit v jednom místě, svěsit jí a postupně přilepovat. Pásku je možné využít i k vymezení rámečků, které malujete na zeď coby podklad pod obrázky nebo vzory. Při této „lepící“ práci pečlivě dbejte na pravé úhly, protože každá nerovnost bude hodně vidět.
Jako první přetřete pásku stejnou barvou, jaká byla podkladová. Díky tomu nepronikne druhá barva pod pásku a vy dosáhnete krásně rovného okraje. Při natírání druhým odstínem nebuďte přehnaně opatrní a klidně na pásku naneste takovou vrstvu, jako na okolní povrch. Když se budete soustředit na existenci pásky a dáte na ní méně nebo i více barvy, tak se vám po jejím odtržení udělá hrb nebo důlek. Spíše tedy malujte tak, aby nebyl podklad viditelný.
Pásku sundavejte ideálně do půl hodiny od výmalby, dokud je ještě barva mokrá. Odlepování provádějte opatrně a směrem k nově namalované ploše. Tím předejdete pnutí. U natření dvěma vrstvami nemusíte mít obavy, že páska již nepůjde sloupnout. Druhá vrstva barvy totiž zapříčiní lehké promáčení spodního nátěru a páska jde dobře dolů. Když už se vám stane, že strhnete i spodní barvu, tak máte dvě možnosti. Pokud vám vznikne veliký hrb, tak ho po zaschnutí barev zatmelte a přetřete znovu. Ve většině případech se ale obejdete bez tmelu, protože moderní nátěrové přípravky jsou dost hutné a narušené místo stačí přetřít jen barvou. Jen počítejte s tím že ji asi budete nanášet několikrát.