Pár upadlých tašek ze střechy nebo pokřivený okap mohou být příčinou zatékání do domu. Potom můžete mít své obydlí zatepleno jak kvalitně chcete a na okolní svět hledět skrz nová blyštící se okna, ale stejně budete dům právě kvůli střeše znovu opravovat. Určitě nepodceňujte důležitost kvalitní „poklice“ na dům, protože, ač se to nezdá, tak střecha je základ.

1. Pár poškozených tašek

Stačí krupobití nebo pořádný vítr a střecha, která je jinak v celkem dobrém stavu, postrádá funkci  několika tašek. Ty mohou upadnout nebo jen popraskat, jenže i menší díra může znamenat velké problémy. Je tedy nutné tašky co nejdříve vyměnit.

Pomocí dřevěných klínů nadzvedněte střešní krytinu v přiléhající horní řadě nad poškozenou taškou. Potom pod tašku zasuňte špičku zednické lžíce, tašku nadzvedněte nad lať a vytáhněte. Zároveň nezapomeňte vyndat i všechny případné úlomky. Novou tašku zasouvejte opatrně tak dlouho do prázdného místa, až se zachytí ozubem za lať. Potom odstraňte klíny a stejně můžete pokračovat i na dalších místech. Takto je možné prakticky vyjmout všechny druhy tašek kromě drážkové. Ty se totiž musí přitloukat nebo upevňovat pomocí speciálních příchytek.

Budete-li odstraňovat břidlicovou desku, tak se neobejdete bez strhovacího nástroje. Ten zasuňte pod prasklou desku a pohybujte s ním tak dlouho ze strany na stranu, dokud nenarazíte na jeden z upevňovacích hřebíků ( jsou celkem dva ). Tahem směrem dolů zachycený hřebík nástroj buď vytáhne nebo přesekne. Novou  desku připevníte pomocí olověného pásku velikosti 25 krát 200 milimetrů, který přibijete k dřevěnému podkladu hlinikovými nebo pokovovanými hřebíky. Pásek potom ohnete zpět přes dolní okraj desky a ohyb je třeba zdvojit, aby se pásek neměl tendenci narovnávat sjížděním těžkého mokrého sněhu. Hřebík na upevnění olověného pásku zarazíte do latě, ke které je přibita spodní řada břidlic.

Když máte poškozeny živičné nebo bitumenové šindele a je třeba položit nové, tak se neobejdete bez velmi pečlivého proměření poškozeného místa a nejlépe celé plochy střechy. Dávejte si pozor na to, že šablony od různých výrobců se mohou v kresbě nepatrně lišit, proto je nutné je přidat je k těm starým tak, aby byl případný rozdíl co nejméně postřehnutelný. Postupujte od spodní části střechy nahoru a v každé řadě od stejného kraje. Takto dojde k vzájemnému navázání šindelů a nejsou potom tak vidět barevné odlišnosti.

2. Krytina je zralá na výměnu

Se starou a nevzhlednou krytinou neuděláte nic jiného, než že ji vyměníte. Kompletní položení celé střechy raději svěřte odborné firmě. Vyberte si takovou, která má od výrobce certifikát na danou střešní krytinu. Začít ale musí te výběrem krytiny a ten je nesmírně důležitý!

Při pořizování krytiny se řiďte druhem střechy. Například beton nebo keramika jsou těžké a staré krovy dimenzované na lehčí váhu  by je nemusely unést. V tom případě se vyplatí uvažovat o vláknocementové krytině, plechu nebo šindeli. Důležitý je i sklon střechy. Skládaná krytina se nejčastěji používá na ploše od sklonu 15 stupňů a jedná se především o pálenou a betonovou tašku. Je ale možné sehnat krytinu na střechu o sklonu od sedmi stupňů. Na menší sklony se hodi asfaltový šindel nebo plech.

Střecha je hodně nápadný architektonický prvek celého domu, proto vybírejte střešní krytinu i z tohoto hlediska. Měla by se hodit nejen k vašemu typu domu, ale i k okolním stavbám. Taková plechová střecha na roubence asi nebude to pravé ořechové. V některých oblastech s výběrem chybu nemůžete udělat, protože místní úřady často stanovují pravidla pro materiály krytiny, použitelné barvy i sklon střechy.

Betonové a keramické tašky se ukládají na konstrukci z latí. Jejich tloušťka závisí na vzdálenosti krokví od sebe. Když krokve mají mezi sebou 90 centimetrů, tak latě by měly mít rozměr minimálně 30×50 milimetrů. Všechny hodnoty stanovuje norma a pokrývači by je měli dobře znát.

Při rekonstrukci střechy se s latěmi dá naložit dvěma způsoby. Když jsou staré, tak je nutné je vyměnit a novou „laťovou“ konstrukci lze položit přesně podle vybrané krytiny. To je sice dražší varianta, ale pro výběr nové krytiny výhodnější, protože máte více možností. Jestli ale je střecha v pořádku, tak nemusíte řešit latě, ale jen výměnu tašek, které by bylo možné na střechu zavěsit. Ne každé ale budou pasovat. Existují takzvané posuvné tašky, které mají v usazování na latě určitou vůli a je možné je použít na různé rozteče. Ty byste měli použít.

Výběr krytiny se řídí i silou větru. Tam, kde to hodně a často fouká, jsou vhodné těžší krytiny a musí se dbát na důkladné přichycení ke krovu.

3. Ohnutý nebo děravý žlab

U této komplikace vám při vydatném dešti voda stříká kolem domu místo toho, aby odtékala do kanálu. Nejprve se přesvěčte, zda nejsou žlaby ucpané, i když pokřivení je viditelné na první pohled. Ohnutý žlab zkuste narovnat zpět rukou nebo kleštěmi. Prorezavělý okap je možné zacínovat, ale to je spíše práce pro klempíře. Jednodušší je použití polyuretanového nebo MS polymerového tmele. Plastový díl je možné opravit i sadou na lodě s epoxidem a skelnou tkaninou. Silně poškozenou část raději vyměňte. Ke snadné výměně rozbitých částí jsou k dispozici plastové okapové díly fungující na „klik klak“ systému známému ze stavebnic.

4. Výměna okapů

Odvodňovací systémy seženete jako kompletní  stavebnice již uzpůsobené lehkému sestavení. Kromě pozinkovaného plechu se používají moderní a vesměs bezúdržbové materiály, jakými jsou titanzinek, měď, poplastovaný plech nebo plast. Zajímavé jsou barevné žlaby z mědi, hliníku či z pozinku, které je možné ladit podle barevnosti fasády a střechy.

Při montáži odvodňovacího systému musíte dodržet správné vyspádování okapů. Doporučeným spádem je půl procenta, což znamená, že háky by měly být namontovány ve spádu minimálně pět milimetrů na jeden metr. Jak to zajistit? Jednou z možností je namontovat nejprve první a poslední hák a mezi ně napnout provázek. Montáž dalších háků by již měla proběhnout bez komplikací. Délka žlebů měřená od čela, rohu nebo rozvodí  ke žlabovému kotliku, kterým voda stéká do svodu, by neměla přesáhnout 15 metrů. Máte-li delší dům, musíte přidat další svody. Pečlivě dbejte na těsnost spojů. U kovových dílů jde o spoje pájené, u nekovových se používají pryžová těsnění a tmely. Okapový systém musí být dobře chráněn proti sjíždějícímu sněhu, ledu a rampouchům. Jinak se okapy ucpou a přestanou plnit své funkce. Při těžkém sněhu nebo ledu se dokonce mohou odtrhnout a poškodit fasádu nebo okna.

Proti námraze se osvědčují elektrické topné kabely umístěné buď pod střešní krytinou nebo přímo v okapech. Zapínání celého systému se řídí automaticky podle signálů tepelných a vlhkostních čidel. Obvyklé okapy vyžadují výkon systému kolem 30 wattů na metr žlabu a svodu.

5. Komín nad střechou se rozpadá

Rozrušené zdivo musíte rozebrat až po úroveň střešního prostupu. Zdivo pak dobře navlhčete a chybějící část komínu vystavte z pálených, mrazuvzdorných nebo šamotových cihel na vápenno – cementovou maltu, kterou použijte i na spárování. Novou komínovou hlavu si raději vyrobte na zemi v dřevěném šalování z vyztuženého betonu se vsazenými ocelovými třmínky. Ty potom zasaďte do spár ve vyzděném komíně a dobře zacementujte.

Poškozené zdivo procházející půdou musíte opravit a opatřit novou omítkou. Věnujte pozornost i oplechování, které je mnohdy nutné zatmelit. Po dokončené opravě zavoljte kominíka pro kontrolu, zda je vše v pořádku. Jestli budete muset vyměnit komínovou vložku, tak tuto práci raději svěřte odborníkům.

Existuje možnost, že rozeberete poškozené cihly až k podlaze podkroví a zbytek komína nahradíte stavebnicí komínového systému. Ta je vyrobena  z prefabrikátů a je připevnitelná i na starý zděný komín. Dokonce se může  stát, že kominík vám doporučí  náhradní „stavební“ řešení, například montáž nového komína vedeného po fasádě.

6. Poškození některých klempířských prvků

V tomto případě opravujte střechu jen tehdy, pokud vám je blízká klempířina. Plechová střecha ze šablon nebo svitkového plechu ( materál může být jakýkoliv – hliník, titanzinek, měď) se přímo na střeše přizpůsobuje jejímu reálnému tvaru a stavu. To obnáší neustálé měření, tvarování a tvorbu spojů falcováním. K tomu jsou potřebné i speciální nástroje, proto je lepší  výměnu části krytiny přenechat klempířům. Malé problémy můžete opravit sami pomocí běžně prodávaných klempířských tmelů a utěsňovacích fólií.

Ještě se zmíníme o  jednotlivých typech střešních krytin

Pálená taška

Jinak také nazývaná keramická taška. Jedná se dlouholetou tradiční krytinu, vyrobenou z čistě  přírodních složek – vody a hlíny. Odolá mrazu a agresivním látkám, které mohou být v dešti. Její životnost může překročit i sto let. Je vhodná pro střechy se sklonem od 22 do 40 stupňů.

Tašky mají různé formáty. Těch menších bude potřebných více než 12 na metr čtvereční. Pálená taška může být opatřena vodní drážkou, která zvyšuje bezpečnost krytiny proti zatečení vody. Bez vodní drážky je například populární bobrovka.

Nejlacinější model tašky má režnou povrchovou úpravu, ale je možné zvolit i efektní novější typ tašky s glazurou. Hmotnost krytiny z pálených tašek je asi 40 kg na metr čtvereční.

Betonová taška

Je hodně podobná pálené tašce jak do tvaru, tak i do barvy. Betonová krytina je ale podstatně levnější – některé druhy i o polovinu. Tašky se vyrábí z křemičitého písku, cementu a barevné pigmentace. Při jednoduché pokládce je použijte na střechu se sklonem od 15 stupňů, při dvojité od 25 stupňů.

Betonová taška dobře odolává změnám teplot včetně mrazu a proto její životnost překračuje sto let. Tašky mají přesné rozměry, což umožňuje suchou pokládku bez malty. Panují zbytečné obavy, že betonová krytina je pro střechu hodně těžká. Samotná jedna taška je těžší než pálená, ale na střechu jich spotřebujete méně. Celkové zatížení bude asi 40 – 50 kg na metr čtvereční. Určitou nevýhodou střešního betonu je jeho nižší barevná stálost, což znamená, že krytina rychleji ztrácí svůj původní vzhled, což se stává asi po 15 až 20 letech.

Břidlice

Štípaná břidlice se u nás používala již před mnoha lety a patří k čistě přírodním materiálům. Zajímavá je nejen svým kovovým šedomodrým povrchem, ale i odolností ve ztížených povětrnostních podmínkách. Břidlicová krytina má prakticky neomezenou životnost. Hodí se na střechy se sklonem od 20 stupňů a štípe se v tloušťce 4 až 6 milimetrů. Hmotnost jednoho metru krychlového pro krytí nepřesahuje 25 kilogramů, u dvojité pokládky jde o 27 – 33 kilogramů. Standardně se tato krytina prodává ve dvou variantách  - pravé a levé. Pravými šablonami se střecha pokrývá směrem zleva doprava, levými opačně. Nejčastěji se používají pravé šablony a přibíjejí se na podklad hřebíky.

Kromě klasické břidlice se můžete rozhodnout i pro umělou variantu, která je vyrobena z mleté břidlice a plastů. Jedná se o šablony prakticky nerozenatelné od přírodní břidlice. Umělá ale odolá jakémukoliv počasí, je nehořlavá a dá se říci, že v něčem předčí i pravou břidlici.

Asfaltový šindel

Jedná se o levnou a lehkou bitumenovou střešní krytinu známou jako kanadský nebo bonnský šindel. Umožňuje pokládku na střechu o sklonu mezi 15 až 75 stupni. Šindele se vyrábějí ze speciálně upravených asfaltových pásů s nosnou vložkou ze sklorohože a s povrchovou úpravou v podobě posypu hrubozrnou břidlicí. Snadnou pokládku umožňují samolepící body. Díky mimořádně nízké hmotnosti se šindele pokládají na krovy, které nesnesou velké zatížení. Vzhledem k jejich různým tvarovým kombinacím jsou architektonicky velmi zajímavou krytinou, která vyřeší zakrytí střech ve složitém geometrickém členění.

Šindele si lze pořídit v mnoha barevných odstínech. Pokládají se přibíjením na předem připravené bednění. Mezi novinkami najdete laminované šindele velkých rozměrů – 104 ×34 centimetrů, jejichž položení je velmi rychlé.

Vláknocementová krytina

Nahrazuje dříve používaný eternit, ale neobsahuje nebezpečný azbest. Vyrábí se z cementu, buničiny a umělých vláken, to vše se speciální povrchovou úpravou po obou stranách. Je to ideální krytina pro novostavby, ale i pro rekontrukce starších venkovských staveb. Je velice lehká, proto nezvyšuje statické zatížení a není potřebné zpevňování krovů.

Velmi oblíbené jsou hladké šablony v modrošedé barvě. Krytina se do latí nebo bednění připevňuje pomocí hřebíků a je vhodná pro sklon střech od 18 stupňů.

Plechová střecha

V severských zemích je plechová střecha samozřejmostí, u nás se pomalu  začíná rozšiřovat. Přitom věrně imituje tašky a pro dokonalejší vzhled a pro tlumení hluku je sypána drobným kamením. Mezi její  hlavní výhody patří vysoká pevnost a odolnost i proti průmyslovému „spadu“.

Ocelové jádro plechu jednotliví výrobci potahují mnoha ochrannými vrstvami a navíc je krytina po obou stranách hluboce pozinkována. Povrch zůstává stále stejný, střecha nevyžaduje žádné nátěry, neulpívá na ní lišejník ani mech. Doporučený sklon střechy pro plechovou krytinu začíná na 14 stupních.

Plasty

Jsou pevné a odolné jakémukoliv počasí, dokonce jim nevadí extrémní teploty do  - 25 stupňů,  teplo až do 70 stupňů a dobře odolají  i ohni. Plast může imitovat tašku i břidlici. Pokládá se na střešní latě, na ocel nebo jiné konstrukce. Životnost plastové krytiny se udává kolem 50 let a upotřebíte ji na střechu se sklonem od pěti stupňů.