Dnešní doba se v mnoha ohledech odehrává ve znamení návratů k dávno minulému, často velice hrdém navazování na donedávna odepsané trendy, styly i jednotlivé předměty. Máme slabost pro severský nábytek navazující na tradici sedmdesátých let, s nostalgií vzpomínáme na žvýkačku Pero, a zároveň s nadšením sledujeme pestrobarevné reedice „prestižek“ a „botasek“. Zároveň ale existují směry, v nichž pro podobné sentimenty dosud místo nenacházíme. Jedním z nich je bezpochyby také oblast kuchyňských spotřebičů, a tedy i sporáků, nebo dnes už spíše raději varných desek. Zatímco v jiných sférách života se s chutí necháme svézt na vlně retra, v technologiích díky nimž si doma můžeme navařit toto neplatí: klasický sporák se stal v našich kuchyních trpěným společníkem, s nímž už do budoucna nemáme žádné plány. Chystáme-li se od základů proměnit tvář své kuchyně, bez nahrazení sporáku některou z varných desek se nejspíše neobejdeme.
Nákup nové kuchyně tak v současnosti neznamená stát před volbou jestli se poohlédnout vestavěných spotřebičích, anebo raději zůstat věrni rozvržení, jímž jsme byli obklopeni odmalička. Otázka spíše stojí jestli vybrat varnou desku elektrickou nebo plynovou, rozměrově velkorysou anebo spíše střízlivou.
Za neobvykle rychlým šířením technologie varných desek v českých domácnostech posledních let lze zpozorovat poměrně nenápadnou příčinu – a tou je renesance pečení, která s sebou pochopitelně přinesla zvýšený zájem o to, jak v kuchyni umístit troubu, aby pečení bylo co nejvíce praktické a zároveň bezpečné.
Výsledkem těchto úvah je přesun kuchyňské trouby do míst dříve vyhrazeným čistě kuchyňským skřínkám, ale především do výše očí, kdy teprve má člověk celý proces pečení pod kontrolou. Pokud ale zmizela trouba ze sporáku, není již důvod, proč i samotné místo vaření přirozeně nepropojit s kuchyňskou linkou – varná deska se tak nabízí jako nejlogičtější volba, díky níž kuchyně samozřejmě vypadá lépe, ale především v ní zůstává více místa na vlastní vaření.
Přestože se plynové varné desky od těch elektrických v mnoha parametrech odlišují, jedno mají společné: rok od roku jsou čím dál větší. Dnes tak není vůbec ničím neobvyklým mít ve své kuchyni varnou desku, která se svojí šířkou blíží jednomu metru, a je tedy téměř jednou tak velká jako klasický sporák. Kromě samotných rozměrů zde pochopitelně nacházíme i mnohé jiné výrazné inovace.
Například se tak v segmentu varných desek prakticky stalo normou, aby každý model nabízel něco víc, než jednoduché a pravidelné rozvrstvení zdrojů tepla - proto je dnes běžnou součástí varné desky samostatný obdélníkový hořák určený pro pekáček, případně zvláštní hořák pro pánev wok. Stejně tak se lze na českém trhu setkat s řadami honosícími se třeba litinovým grilem.
Velkým tématem je samozřejmě na stránkách časopisů, on-line magazínů a diskusních fór věnovaných kuchyni a vaření, spor o to, zda je lepší vybrat varnou desku elektrickou nebo plynovou. Odpověď je přitom ve skutečnosti banální: není možné jednoduše vyzvednout ani jednu z těchto variant. Vždy se totiž musíme rozhodovat jak podle nám dostupných rozvodů, ale určitě i nádobí které obvykle používáme, a v neposlední řadě i podle toho, na jaký „styl“ vaření jsme zvyklí. Jedině tak můžeme předejít nespokojenosti ze špatného výběru.
Stejně tak bychom neměli dávat na babské řeči o tom, že elektrická varná deska se moc dlouho zahřívá, díky čemuž je lepší se rozhodnout pro plyn. V současnosti převažující sklokeramické elektrické varné desky se totiž zahřejí skutečně během několika vteřin. Kromě toho na rozdíl od dřívějších elektrických sporáků dnešní varné desky díky svému naprosto rovnému povrchu během vaření mnohem lépe přilnou k nádobí, díky čemuž jsou tepelné ztráty během vaření naprosto minimální. Samozřejmostí je potom přítomnost dětské pojistky, a u kvalitnějších modelů například i automatické regulace teploty, kdy se po dosažení bodu varu deska sama udržuje ve stavu mírného varu.
