Kdo by se občas rád nesvlažil v příjemné vodě v bazénu? Obzvláště v letních měsících lidé vyhledávají různá koupaliště nebo soukromé bazény, aby se mohli odreagovat u vody. V teplém počasí se jedná o zpříjemnění volného času a každá návštěva chladivé vody způsobuje úlevu od všudypřítomného tepla. Na jaké zásady bychom měli dbát, pokud už si nějaký ten bazén pořídíme? To se pokusíme shrnout do deseti bodů, které by se pro dobré fungování měly dodržovat.

1) První rada se týká už stavby bazénu. Ten by se měl umisťovat na nejvhodnější místo. Mělo by se dbát na to, aby se bazén nenacházel na místě, kde se v odpoledních hodinách drží stín, jelikož by poté bylo v bazénu pro některé lidi příliš chladno. Ideálně by na bazén mělo svítit slunce.

2) Stejně taky by se bazén měl umísti do co největší blízkosti domu. Do domu se totiž jistě budeme často pro něco vracet, a proto je mnohem lepší, když nemusíme chodit příliš daleko. Bazén se však pravděpodobně bude používat maximálně polovinu z roku a po druhou polovinu roku bude bazén přikrytý plachtou, což nepůsobí příliš esteticky, tudíž by se zase neměl bazén umisťovat třeba k oknu vedoucím z obývacího pokoje. Pokud by pohled na zakrytý bazén vyloženě vadil, dá se problém vyřešit vytvořením malého plotu z neopadavých jehličnanů nebo třeba dřevěnou zídkou.

3) Jestliže je to jen trochu možné, bazén by se neměl umisťovat do blízkého okolí listnatých stromů nebo keřů. Jistě mnohé napadne, jaký problém mohou způsobit tyto stromy a keře. Opadávají z nich listy, což samozřejmě do značné míry komplikuje údržbu.

4) Velikost bazénu by se měla volit v závislosti na místě a ceně, stejně jako podle očekávání, která do bazénu vkládáme. Na plavání je pro dospělého člověka nutná hloubka alespoň jednoho metru a ideálně metr a dvacet centimetrů. Hloubka fóliových bazénu se pohybuje od sedmdesáti centimetrů do sto dvaceti centimetrů. Vodní hladina se zpravidla nachází přibližně o deset centimetrů níž, než kde je výška bazénu. Velikost bychom si tedy měli předem důkladně promyslet, abychom pak nebyli zklamaní z nedostatku prostoru.

5) Rozhodně by se nemělo zapomenout na okolní prostředí bazénu. Existují dvě rizika. Jedním je, že pokud se v okolí nachází jen trávník, pak se do vody může přenášet celá řada nečistot, což by se mělo vyřešit třeba místem, kde se mohou před vstupem do bazénu opláchnout chodidla. Druhým rizikem jsou dlaždičky, které rozhodně nesmí klouzat, protože jinak by byla každá návštěva zdraví nebezpečná. Stačí totiž drobná nepozornost, podklouznutí a úraz je na světě.

6) Rozhodně je nutné počítat s tím, že postavením bazénu práce s ním nekončí. Během koupací sezóny se musí člověk denně věnovat péči o vodu, aby zůstala pěkně čistá, protože ve špinavé vodě se nikdo koupat nebude chtít.

7) Jsou různé způsoby, jakými se dá správně vyčistit vodní plocha. Při jejich volbě bychom se neměli soustředit pouze na jejich pořizovací cenu, ale také na pozdější provozní náklady. Řešení, které se zpočátku tváří jako levnější, se posléze prodraží, protože v budoucnu dáte určitě větší obnos za bazénovou chemii.

8) Jestliže bychom čekali, že zakoupením bazénu skoční veškeré naše výdaje, tak bychom se hodně přepočítali. Zapotřebí budou různé pomůcky k mechanickému čištění body, schůdky vedoucí do bazénů či krycí plechy.

9) Pokud nechcete s koupáním končit s koncem slunečného počasí, pak nemusíte zoufat. Stačí nakoupit vhodné systémy ohřevu, díky nimž se dá sezóna celkem slušně prodloužit. Velice vhodné jsou různé solární plachty, jež se na ty nejmenší bazény dají pořídit již od tisíce korun. Trochu dražší, ale zároveň účinnější, jsou tepelná čerpadla a solární kolektory. Jejich pořízení už se pohybuje v řádech desetitisíc. Občas je ovšemže můžeme pořídit i za nižší cenu, pokud se dostanou do nějaké speciální slevové akce.

10) Poslední rada se týká záruky. Na bazény se ze zákona vztahuje záruka dva roky, nicméně některé z firem poskytují na svoje dražší výrobky i mnohem větší záruční lhůtu. V extrémních případech se tedy setkáváme se záruční lhůtou i třicet let.